Když chcete rychle zatopit, měkké dřevo je váš pomocník

Když rozděláváte oheň v krbu nebo kamnech, rozhodující je, čím začnete. Tvrdé dřevo hoří dlouho, ale špatně se zapaluje. Měkké dřevo — smrk, borovice, jedle nebo topol — je přesně to, co potřebujete pro první plameny. Obsahuje více pryskyřice a má nižší hustotu, takže se rychle vznítí a vytvoří dostatek tepla na to, aby chytily i větší kusy. Bez něj se neobejdete, ale musíte s ním pracovat chytře.

Čištění komína kartáčem patří k základní údržbě spalinové cesty, kterou nelze podceňovat. Zanesený komín nejenže snižuje tah kamen nebo krbových kamen, ale představuje i přímé riziko vzniku požáru. Než se do práce pustíte, ověřte si, zda je komín skutečně vychladlý. Ideální je čistit ho po delší době, kdy v topeništi nehořelo, aby nedošlo k popálení ani k tepelnému šoku materiálu. Taktéž si připravte vše potřebné: kartáč odpovídající průměru komínové vložky, teleskopickou tyč nebo lano se zátěží, ochranné brýle, rukavice a prachovou masku.

Častou chybou je umisťování hořlavin do blízkosti bojlerů, kotlů nebo přímotopů. I když je topidlo nové a bezpečné, jeho povrch se může zahřát natolik, že dojde k odpařování hořlaviny z otevřené nádoby nebo k natavení plastového obalu. Stejně riskantní je nechávat hořlaviny na pracovním stole, kde vedle sebe položíte kelímek s ředidlem a zapnutou páječku. Jiskra z páječky může přeskočit i přes vzdálenost půl metru, zvláště pokud se páry šíří po povrchu stolu. Proto je jediným správným řešením udržovat hořlaviny vždy v uzavřených nádobách a po práci je vracet na určené místo – mimo pracovní plochu a mimo místa s pohybem osob.

Častým omylem je také používání dřeva z recyklace, jako jsou staré palety nebo nábytek. Takové dřevo může obsahovat chemické látky, které se při spalování uvolňují do ovzduší a mohou být toxické. Vždy používejte pouze čisté, neošetřené dřevo. Stejně tak se vyhněte dřevu z pobřežních oblastí, které obsahuje sůl – ta koroduje kovové části kamen a komína. Pokud si nejste jistí původem, raději ho vyhoďte do bioodpadu než do kamen.

Na závěr si spočítejte, kolik dřeva za sezónu spotřebujete, a připravte si ho s předstihem. Tvrdé dřevo potřebuje klidně dva roky na vyschnutí, takže pokud nakoupíte čerstvé, nepočítejte s tím, že bude použitelné hned. Měkké dřevo schne rychleji, ale jeho výhřevnost je výrazně nižší. Nejlepší je mít zásoby na dva roky dopředu – jednu část už suchou na topení a druhou čerstvou na dozrání. Tím se vyhnete situaci, kdy v zimě zoufale sháníte něco, co hoří, a skončíte u vlhkého smrku, který vám neudělá žádnou radost.

Pamatujte, že hoření je vždy rovnováha mezi palivem, kyslíkem a teplotou. Pokud jednu složku odeberete, reakce se zpomalí nebo úplně zastaví. Prakticky to znamená, že nenechávejte kamna doutnat přes noc – tím jen vzniká oxid uhelnatý a dehet. Lepší je přiložit menší dávku dřeva a nechat ji pořádně shořet. Pravidelnou kontrolou vlhkosti dřeva a nastavení přívodu vzduchu dosáhnete vyššího výkonu a čistšího spalování.

Pokud si nejste jisti, zda je vaše vzdálenost dostatečná, proveďte jednoduchý test: otevřete nádobu s hořlavinou a přibližte k ní zapálenou svíčku na vzdálenost, kterou považujete za bezpečnou. Pokud zaznamenáte byť jen náznak vzplanutí nebo praskání, je vzdálenost příliš malá. Vzhledem k tomu, že takový test je sám o sobě riskantní, raději použijte rozprašovač s vodou a zkuste vytvořit mlhu, která se vzdálí od nádoby – pokud se mlha pohybuje směrem ke zdroji tepla, páry dělají totéž. Vždy mějte po ruce hasicí přístroj vhodný pro hořlavé kapaliny, a to i v případě, že pracujete venku. Pamatujte, že bezpečná vzdálenost není statická veličina – mění se s teplotou, větráním a typem látky, takže ji znovu ověřte při každé změně podmínek.

Jak postupovat při mechanickém čištění Nejprve důkladně uzavřete všechna čistící dvířka a otvory v komíně, aby vám saze neunikaly do místnosti. Poté spusťte kartáč z vrcholu komína dolů, případně ho protáhněte zdola nahoru, pokud máte přístup z čistícího otvoru. Kartáč by měl vykonávat plynulé pohyby, které naruší usazeniny, a ty pak spadnou dolů do popelníku nebo na dno komína. Je důležité, aby kartáč měl správný průměr – příliš malý se nedostane k okrajům, příliš velký by mohl uvíznout. Po vyčištění komínovou vložku protáhněte suchým hadrem nebo speciálním kroužkem, který odstraní jemný prach.

Když hodíte poleno do kamen, nezačne hořet samo od sebe. Nejprve musíte dodat teplo, které z dřeva uvolní těkavé látky. Tyto plyny – hlavně oxid uhelnatý, metan a vodík – se mísí se vzduchem a teprve jejich oxidace vytváří viditelný plamen. Samotné dřevo v pevném stavu se téměř nespaluje. Pokud pozorujete žhnoucí uhlík, jde o reakci uhlíku s kyslíkem na povrchu, která probíhá bez plamene a při nižší teplotě.