5 zásad, které ti pomohou přežít zabloudění v lese

Při výběru mezi těmito třemi variantami si položte otázku: co je cílem vaší akce? Pokud jde o jednodenní výlet po značení v ČR, nejlépe uděláte s Mapy.cz. Pokud plánujete náročnější treking v horách s vlastní trasou, sáhněte po Outdooractive a nezapomeňte si nastavit správné parametry. A pokud jdete naopak do divočiny bez signálu, mějte v batohu vždy tištěnou mapu KČT jako zálohu. Konkrétní doporučení: nekopírujte trasu z jednoho nástroje do druhého bez pochopení rozdílů v měřítku a vrstevnicích – to je častý zdroj chyb.

Základním pravidlem je zastavit a nepanikařit. Zastavte se v bezpečném místě, daleko od srázů a strmých svahů, a vytáhněte mapu i kompas. Pokud máte GPS, je to výhoda, ale nikdy se na něj nespoléhejte na sto procent — baterie se vybije a signál v horách nemusí být spolehlivý. Klíčové je zjistit si polohu pomocí orientačních bodů, které ještě vidíte, nebo zhodnotit, odkud jste přišli. Zkuste si vzpomenout na poslední rozcestník, který jste viděli, a spočítejte si, jak daleko jste mohli dojít. Tím získáte alespoň hrubou představu o tom, kde jste. Nikdy nechoďte dál, pokud si nejste jistí směrem — riskujete, že se dostanete do nepřehledného terénu, odkud bude návrat složitější.

Pokud tě nikdo nehledá a ty jsi v lese už delší dobu, udělej vše pro to, aby tě našli. Vytvoř viditelné značky – barevné oblečení pověšené na křoví, vytvoř nápis z větví na mýtině. Píšťalka je lepší než křik, protože ti šetří síly. Pokud slyšíš zvuky civilizace (silnice, vlak), jdi za nimi, ale jen za denního světla. Večer je lepší zůstat na místě a rozdělat oheň – kouř je vidět z dálky a zároveň tě zahřeje. A pamatuj: zkušení záchranáři radí zůstat na místě, pokud ty sám nejsi v ohrožení, protože hledající tě najdou spíš tam, kde jsi byl naposledy.

Při plánování túry v Česku i v zahraničí sahá většina lidí automaticky po první aplikaci, kterou má v telefonu. Jenže každá mapa má jiné silné stránky i slabiny a slepé důvěřování jednomu nástroji může znamenat zbytečné zajížďky, nebo dokonce nebezpečné situace. Než vyrazíte, věnujte pět minut porovnání tří nejpoužívanějších map: Mapy.cz, Outdooractive a tištěných map KČT. Vyhnete se tak časté chybě, kdy si vezmete mapu určenou pro úplně jiný typ pohybu, než plánujete.

Typickou chybou je pokračovat v chůzi ve snu, že se mlha „za chvíli zvedne" a že cesta musí být přece tady. Realita je taková, že mlha může vydržet hodiny a vy mezitím sejdete z cesty. Pokud jste ztratili kontakt s turistickým značením, vraťte se po vlastních stopách, dokud je ještě vidíte. Sníh, bláto nebo rozšlapaná tráva vám pomohou najít cestu zpět. Když už nevidíte ani vlastní stopy, zastavte se a začněte řešit nouzovou situaci. Najděte si úkryt před větrem — může to být skalní převis, hustý smrkový porost nebo dokonce záhrab v sněhu. Hlavní je udržet tělesné teplo a sucho. Mít s sebou čelovku, náhradní ponožky a energetickou svačinu není zbytečnost, ale základ výbavy, který vás může zachránit.

Základem je rozdělit trasu na úseky. Pro každý úsek si spočítejte čas zvlášť: na rovině počítejte s průměrnou rychlostí 4–5 km za hodinu, do kopce s 300–400 výškovými metry za hodinu, z kopce pak s 500–600 metry. Tyto hodnoty jsou orientační, ale dají se přizpůsobit vaší kondici. K výslednému času vždy připočtěte rezervu – minimálně 20 % na přestávky, fotografování, obtížný terén nebo nepředvídané situace.

V terénu nejprve zorientujte mapu podle buzoly. Položte buzolu na mapu tak, aby její podélná hrana směřovala k severu mapy (nahoru). Poté otáčejte mapou tak dlouho, dokud střelka nesouhlasí se severem zakresleným na mapě. Tento krok vám umožní porovnat mapu s okolím – co vidíte před sebou, by mělo odpovídat směru na mapě. Pokud se tak nestane, jste buď otočeni jinam, nebo máte mapu špatně. Tento postup je základní a je třeba ho zvládnout bez přemýšlení.

Když se mlha konečně zvedne, nevybíhejte hned dolů. Znovu si ověřte svou polohu a porovnejte ji s mapou. Teprve když jasně vidíte vrcholky hor, údolí a rozcestníky, vydejte se bezpečným směrem. Nezapomeňte, že po mlze bývá kluzký terén — kameny i kořeny jsou mokré a pád může mít vážné následky. Jděte pomalu, po dvou, a každý krok si pořádně rozmyslete. Nejhorší, co můžete udělat, je nechat se strhnout pocitem, že už jste skoro dole. I posledních sto metrů k parkovišti může být v mokru zrádných. Sestupujte s rozumem a počítejte s tím, že se čas od času vrací hustá mlha — proto si vždy nechte rezervu na to, abyste stihli sejít do bezpečí za denního světla.