Jak vykouzlit domov v 25 metrech: Průvodce designem garsonky
A teď k tomu nejdůležitějšímu: spací komfort. Klasické rozkládací křeslo mívá tenkou pěnovou vložku, která po hodině ležení připomíná tvrdou podložku na cvičení. Hledejte proto modely, které mají samostatný foam mattress o tloušťce alespoň 12, lépe 16 centimetrů. Některá kvalitní living room armchairs mají dokonce sendvičovou konstrukci: tvrdší pěna na spodku a měkká paměťová pěna na vrchu. To už se opravdu blíží běžné posteli. A pokud je pod tím ještě kvalitní slatted frame, tedy lamelový rošt, tělo se nepřehřívá a matrace lépe dýchá. Lamely by měly být pružné, ne laťky z dřevotří
Ale co když přijde návštěva? Tuhle otázku řeší každý, kdo bydlí sám v malém. Kam uložit kamaráda na víkend, když jediná postel je už tvoje? Tady přichází na řadu sofistikovanější kus nábytku. Pořídila jsem si pohovku, která přes den slouží jako gauč na sezení a večer se promění v lůžko. Dlouho jsem vybírala mezi klasickým rozkládacím modelem a modernější variantou. Nakonec zvítězil pull-out sofa s kovovým rámem a pevnou matrací. Jeho výhoda je jasná: místo skládání polštářů a dokupování lehátka stačí jedním pohybem vysunout spodní díl. Když přijde návštěva, kliknu na mechanismus a během třiceti vteřin mám připravené plnohodnotné lůžko. Musela jsem ale dávat pozor na rozměry. V malém bytě se každý centimetr počítá. Zvolila jsem variantu, která se ve složeném stavu dá odtáhnout od zdi a slouží jako prostorné dvoumístné sezení. Když je zatažená, vypadá jako běžná sedačka a nikdo nepozná, že se v noci mění v pos
Co mě na tom všem baví nejvíc, je ta hra s vrstvami. Když vezmete obyčejnou zeď, oškrábete ji, dáte novou omítku, přetřete ji a pak k ní postavíte sofa bed s kvalitní foam mattress, která má 18 cm pěny a je uložená na pevném roštu, vznikne zázrak. Najednou ten prostor dýchá. Není to jen místnost, je to prostředí, kde se vám chce ležet, číst, spát i pracovat. Wall finishing je jako makeup pro interiér. Bez něj je všechno nedokonalé, s ním můžete i z levného nábytku udělat hvězdu večera. A když do toho přidáte správný materiál na zeď, třeba jen jemný štuk nebo matný latex, ten rozdíl poznáte hmatem i o
Na závěr praktická rada. Pokud vybíráte living room armchairs pro malý obývák, zapomeňte na křesla s područkami, které nejdou sundat. Znemožňují rozložení na lůžko a blokují průchod. Hledejte model s rovným opěradlem a kompaktními rozměry. Ideálně šířka do 80 cm a hloubka do 90 cm v nerozloženém stavu. Takové křeslo se vejde do kouta, k radiátoru nebo vedle knihovny. Až přijde sobota a vy si chcete pustit film, sklopíte opěradlo, natáhnete nohy a máte soukromé kino. Bez nutnosti obětovat půl místnosti rozkládací sedačce. Tohle je kompromis, za který mi poděkují záda i hos
Když už mluvíme o úspoře místa, musíme zmínit ten největší oříšek: přespávání návštěv. Tchyně, bratranec z Plzně, kamarádka, co se pohádala s přítelem. Potřebujete pull-out sofa, který se z denního posezení promění v regulérní postel. Ale pozor na detaily. Když host vyleze, první, co uvidí, je zeď. Pokud je na ní stará tapeta s květináči nebo prasklá omítka, celý dojem z pohodlné matrace je fuč. Já osobně jsem vsadila na to, že za pohovkou udělám akcentovou stěnu z hrubé omítky, která se barví jako beton. Je to praktické: nepráší se na ni, drží barvu a hlavně opticky oddělí spací zónu od zbytku místnosti. Bez toho by to byla jen hromada látek a p�
Studio apartment design mě naučil myslet jinak. Už nekupuji věci, které se mi líbí na první pohled, ale přemýšlím, kde budou stát večer, když budu chtít spát, a kde ráno, když budu snídat. Každý kus nábytku prochází testem času. Zjistila jsem, že nejvíc se vyplatí investovat do pohovky a postele, protože ty dva kusy určují, jestli budete v bytě odpočívat nebo bojovat s prostorem. Moje pohovka s click-clack mechanismem a foam mattress je teď už tři roky v provozu a za tu dobu jsem ji rozložila snad tisíckrát. Mechanismy drží, matrace se nepropadla a sametový potah vypadá po vyčištění jako nový. Má to jednu nevýhodu. Když přijde na návštěvu přítelkyně, musíme spát obě v jedné místnosti. Ale to k životu v garsonce patří. Osobně mi to naopak přijde milé. Místa je málo, ale blízkosti je d
Poslední rada, kterou bych dala každému, kdo řeší podobné dilema, je nepodceňovat úložné prostory. V garsonce je jich nikdy dost. Kromě postele s úložným prostorem jsem si nechala vyrobit police až ke stropu. Do nich dávám věci, které nepoužívám denně. Sezónní oblečení, knihy, které už jsem četla, a krabice s dokumenty. A hlavně jsem se naučila zbavovat se věcí. Každý měsíc projdu šatník a vytřídím, co nenosím. V malém bytě nemá cenu držet věci, které jen zabírají místo. Design garsonky je totiž hlavně o životním stylu. O tom, že si vyberete to, co opravdu potřebujete, a zbytek necháte jít. Nečekejte, že se vejdete do každého kusu nábytku z katalogu. Vyberte si jeden nebo dva kusy, na kterých strávíte nejvíc času, a ty pořiďte kvalitní. Zbytek dokoupíte časem. Takhle jsem to udělala já a dnes se v 28 metrech cítím víc doma než kdekoliv ji