Naučte se padat a kotoulat tak, aby skála nebolela

První ferraty se většina lidí bojí zbytečně. Stačí si pohlídat základní věci: výběr obtížnosti, správné vybavení a pár technických detailů. Než vyrazíte, zkontrolujte, že máte ferratový set s energetickým tlumičem, přilbu a pevnou obuv s hrubým vzorkem. Bez tlumiče se při pádu vystavíte riziku poranění páteře – tohle není kompromis, ale povinnost. Také se vyhněte půjčování starého vybavení, které neznáte.

Pro jištění sebe sama je klíčové tzv. průběžné jištění, kdy si po každém kroku zakládáte postupové jištění (expresku, skobu nebo friend). Lano se protahuje karabinou, čímž se zkracuje délka případného pádu. Důležité je, že jistidlo musí být vždy v úrovni hrudníku, ne výše, protože jinak by pádu předcházela „páka" přes rameno a ztratili byste kontrolu. Při zakládání jištění dbejte na to, aby byl kámen suchý a bez písku – kluzký povrch může způsobit vytržení skoby.

Po otevření padáku se vše zklidní. Instruktor ovládá řízení, vy si můžete užívat klidného sestupu, který trvá asi pět až sedm minut. V této fázi máte čas rozhlédnout se po okolí a vychutnat si ticho. Přistání probíhá ve vzpřímené poloze s nohama vpřed; instruktor vám dá pokyn, kdy nohy zvednout. Většina seskoků končí jemným doskokem, ale pokud chcete, můžete si vyžádat i přistání stylem „na brzdu", kdy se dosedne na zadek – to je zábavnější, ale vyžaduje trochu cviku.

Co se stane, když pád nacvičíte na tvrdé zemi? Mnoho sportovců dělá stejnou chybu – trénují pouze na žíněnkách a pak jsou překvapeni, že na skále pád vypadá úplně jinak. Měkká podložka vám neodpustí špatnou techniku, ale umožní vám ji opakovat bez bolesti. Přechod na tvrdý povrch by měl být pozvolný. Začněte na betonu s minimální výškou pádu, třeba z kleku. Sledujte, kde se vaše tělo dotýká země, a hledejte místa, která bolí – obvykle jsou to lokty, kyčle nebo žebra. Právě tam musíte přidat více rotace, aby se kontakt rozložil na větší plochu.

Typické chyby: co dělají i zkušení lezci Nejčastější chybou při jištění spolulezce je zkřížení lan nebo neudržení kontrolované brzdící ruky na laně. Když spolulezec prudce spadne a vy nemáte lano pod jistítkem, může ho to nechat letět až na zem. Druhou častou chybou je špatné odhadnutí délky pádu – pokud jistíte z podlahy a spolulezec je 5 metrů nad posledním jištěním, musíte nechat lano proklouznout víc, než si myslíte. U jištění sebe sama se chybuje hlavně při zakládání expressky – lezci často umístí karabinu do nekvalitního místa, kde je skála rozpadlá. Také zapomínají na to, že lano musí být vedeno z jistítka přímo vzhůru, ne šikmo přes hranu.

Typickou chybou je také pád s nataženýma nohama. Když dopadnete na paty, energie jde přímo do páteře. Místo toho držte kolena lehce pokrčená a chodidla aktivně tlačte do země. Při pádu vzad se snažte nejdřív dotknout hýžděmi, pak postupně přeneste váhu na záda a rameno. Pokud je pád opravdu rychlý, přidejte ještě jeden kotoul navíc – tím zbytek energie „odvalíte" do bezpečí. Na skále se vám to může hodit, protože dopadová plocha je často nerovná a malá.

Po přistání vás čeká pocit úžasu a hrdosti. Mnoho lidí se shoduje, že to je zážitek, na který nikdy nezapomenou. Pokud máte možnost, zkuste si pořídit fotografii nebo video, ale nechte si to na konec – během letu se plně soustřeďte na prožitek. Tandemový seskok je bezpečný, pokud dodržíte pokyny a vyberete si spolehlivé středisko. Takže pokud váháte, zda do toho jít, odpověď je jednoznačná: jděte do toho. Překonáte své limity a získáte zážitek, který stojí za to.

Co se týče doplňků, většina lidí nepotřebuje nic z lékárny. Káva před tréninkem může pomoci, ale jen pokud ji běžně pijete. Nevyzkoušené stimulanty nebo energetické gely si nechte na doma – během extrémního výkonu není čas na experimenty. Pokud trváte na gelu, vezměte si ho s sebou na trať a použijte až v průběhu, ne předem. Stejně tak sůl: pokud se hodně potíte, můžete si před výkonem dát lehce slané jídlo, ale nesolte nadměrně.

Základním principem je rozložit energii dopadu do co největší plochy a do pohybu, který tělo přirozeně absorbuje. Při pádu vzad nikdy nedávejte ruce přímo za sebe – to je nejčastější cesta k zlomenině zápěstí. Místo toho pokrčte lokty, bradu stáhněte k hrudníku a nechte se „stočit" přes rameno a lopatku. Celý pohyb připomíná míč, který se kutálí, ne kus dřeva, který žuchne na zem. Důležité je také nadechnout se před dopadem a při kontaktu s podložkou prudce vydechnout – to zpevní trup a ochrání vnitřní orgány.

Při jištění spolulezce se používají dvě hlavní metody – částečné brzdění a dynamické jištění. Částečné brzdění znamená, že lano prochází jistítkem s mírným odporem, takže pád je postupně zastavován. Dynamické jištění se používá, když hrozí tvrdý dopad – uvolníte lano tak, aby se pád prodloužil, ale zároveň nedopadl na skálu. Prakticky to znamená, že pravou rukou držíte lano pod jistítkem, levou nad ním, a při pádu necháte lano proklouznout, ale jen v kontrolované míře. Chybou je držet lano příliš pevně – to může způsobit prudké zastavení a náraz do skály.